Tyhle stránky vznikají z mojí potřeby se vypsat a pokud by otevřeli oči jen jednomu člověku,který rád riskuje za volantem,tak by to bylo moc dobře.
I.
Přišlo to jak blesk z čistýho nebe
Jednoduše se potřebuju vypsat z toho velmi nepříjemného zážitku.....a vcelku bych ráda ukázala hazardérům za volantem,že jejich vůz se v případě úmyslného přestupování dopravních předpisů může stát zbraní až řekla bych časovanou bombou!
Nemám zájem tyto hazardéry za volantem nijak "pranýřovat",nebo "kamenovat".Píšu tento blog,aby se nad sebou zamysleli.
A kdyby tyto stránky pomohly zachránit jen jediný lidský život,tak splní svůj vedlejší účel.....
Toho rána jsem se znovu narodila.....a budu ho mít zapsaný v kalendáři!
19.3.2014 v okolo 5.30 jsem se znovu narodila!
Jela jsem jako obvykle do zaměstnání.....z garáže jsem vyjížděla na čas.....5.07 hodin.Tudíž nebylo kam spěchat.Pro raní pohodu jsem si pustila v autě rádio.....cesta poměrně v pohodě ubíhala.....žádný problém na cestě nic,co by stálo za zmínku.....
Ještě jsem přemýšlela,až přijedu do práce,že si sním jablko,které jsem si hodila do tašky.Máme svačinu až v 11.15.A plánovala jsem si,co všechno si nechám odpoledne z flasch disku vytisknout.
Jenom cestou místy trochu pršelo.....
Až do Chotěšova v pohodě.....před Chotěšovem jsem jako obvykle,přibrzdila na 5O km v hodině.....a byla pozorná,protože jsem věděla,že v Chotěšově jsou dva přechody pro chodce a i v brzkých raních hodinách se na nich může vyskytnout chodec a okolo 5.30 hodin,kdy jsem tudy projížděla,je ještě v tomto ročním období tma.
Projela jsem úsekem přes přechody,projela zatáčkou okolo zdravotního střediska,v pravo míjela křižovatku od Kotovic,kde mi řidič jedoucí od Kotovic dával přednost.Ještě kousek jsem v klidu jela.Po hlavní silnici.
Najednou bílá tma.A pak přišla ta rána......uvnitř auta bezprostředně po nehodě jsem měla pocit,že přišla ze zadu z prava.....
Pak jsem ale uviděla velkého pavouka na předním skle v pravo.
Před sebou na volantu jsem nahmatala splasklý airbeg.Došlo mi,co se stalo.Chtělo se mi brečet.Měla jsem strach.Částečně i z neznámého.Byl to pořádný šok.A přišlo to jako blesk z čistého nebe.
Pak se otevřely dveře od spolujezdce a do nich nahlédl viník nehody.....
Hlesla jsem akorát....."takový starosti a ještě tohle!"(Pár dnů před tím nám přišla anketka,která má za úkol zjistit,kolik je zájemců o odkup bytu do osobního vlastnictví prostřednictvím hypotéky,což také není velký důvod k radosti;potíž s vymožením alimentů na syna z prvního manželství mám nepřetržitě 12,5 roku a nějaký drobnosti.)
Viník slyšel má slova,proto zavřel a poodstoupil zpět na chodník,u něhož se nachází autobusová zastávka.
Viděla jsem,že kousek před mým autem stojí kamion.....po chvíli z něho vystoupil řidič a šel se podívat do mého auta stejnými dveřmi,kterými před tím nahlížel viník nehody.Opět jsem hlesla....."vůbec nevím co mám dělat!"Chvíli jsem seděla a chtělo se mi brečet.Nevěděla jsem,co je s autem,jestli vůbec vystoupím.
Pak jsem koukala,že řidič kamionu stále čekal,co bude dál.
Uvědomila jsem si,že kromě oblasti okolo kořene nosu mě nic nebolí.
V jízdním pruhu v protisměru stála auta.Ve zpětném zrcátku jsem viděla také stojící auta.Nehoda zastavila provoz a všichni zřejmě čekali,co se bude dít.....
Uvědomila jsem si,že není čas na slzy.Vypla jsem motor,nechala svítit světla,pustila parkovací světla,odpoutala jsem se,podívala jsem se znovu do zpětného zrcátka a vystoupila z auta.Zabouchla za sebou dveře.Aby ostatní auta mohly projet.
Vedle na chodníku už stál řidič kamionu a kousek z druhé strany viník nehody.Oba čekali,co bude dál.
Viděla jsem náš bílý zbořený Puegot.A jediné na co jsem se zmohla."Manžel mě zabije."
Obratem se mi dostalo odpovědi od řidiče kamionu:"Proč by vás zabíjel.Vy jste tu nehodu nezavinila.Jel jsem za vámi od Plzně."
Veškerá tíha a strach ze mě spadly a já byla schopná reálně uvažovat.
Říkám znovu:"Nikdy jsem neměla nehodu,vůbec nevím,co mám dělat."
Odpověděl mi řidič kamionu:"Vemte si reflexní vestu a kabelku."
Šla jsem pro obojí do auta.
Pak se mě ještě řidič kamionu zeptal,jestli jsem v autě jela sama.Odpověděla jsem,že ano.
Ještě jsem se řidiče kamionu ptala:"Dnes už asi do práce nedojedu.Dělám ve Stodu."
Odpověděl,že ne.Vytočila jsem tedy číslo na směnovou vedoucí.Pohledem na displej telefonu jsem věděla,že je 5.38.Ta ale nezvedala telefon.Vytočila jsem číslo na jejího přítele,pracuje na stejné hale jako mi obě.A požádala jsem ho,by mě omluvil na pracovišti u pana mistra,že jsem měla autonehodu a že do práce nedojedu.Ještě jsem ho uklidnila,že jsem v pořádku živá a bez vážnějšího úrazu.A že se nikomu nic vážného nestalo.
Po té mě vyzval řidič kamionu,že mám jít za ním,dá mi na sebe telefoní kontakt.U kamionu jsem mu diktovala na sebe telefon a on mě prozváněl,abych si jeho číslo mohla uložit.A neznal ho viník nehody,který samozřejmě šel za námi.Číslo na řidiče kamionu jsem si uložila.Pak se se mnou rozloučil se slovy,že musí jet nakládat do Německa.
Bylo fajn vědět,že se mám na koho obrátit,kdyby nastaly komplikace.
Ještě,než jsem si vzala reflexní vestu z auta a kabelku,stihl viník nehody zavolat policii.
Čekání na policii bylo nekonečné.Foukal vítr a pršelo.....musela jsem si sundat brýle,které jako zázrakem přežily na mém nose celé.Viděla jsem,jak naše auta strašně překážejí,ale nemohla jsem nic dělat.
Potom jsem koukala na auto viníka nehody.Bylo tmavě modré až černé a daleko víc "zbořené",než naše.Dostalo čelní náraz v plné parádě.Jeho světla nesvítili.V tu chvíli to ale neupoutalo mou pozornost.Koukám zpět na naše auto.Víník nehody stál vedle mě.Říkám:"hlavně,že jsme živí."
Za auta jsem umístila výstražný trojúhelník.
Asi po 15 minutách přijela policie ze sousedního města.Přijela výjezdovka.Policista a policistka.Oba mladí lidé,kteří měli pochopení.Ihned jak vystoupili z auta,jsem je informovala,že jsem nikdy neměla autonehodu a že tedy vůbec nevím,co mám dělat.
Policista si od nás vzal doklady.Policistka připravila přístroj,aby mohla provést dechovou zkoušku.Dechová zkouška byla u nás obou negativní.
Protože viník nehody u sebe neměl formulář pro pojišťovnu a já nevěděla,kam ho manžel v autě dává.Šel ho pan policista vyndat z kufru auta.Pořád ještě pršelo a foukal vítr.Položil naše doklady do kufru auta.Než však stihl utrhnout list z bloku formulářů,foukl vítr a techničák od našeho auta skončil u kolejí ČSD.
Pan policista říkal,že pro techničák potom dojde.Mezi tím mě i viníkovi nehody policista dovolil,abychom si vytelefonovali odtah v jejich autě,aby hovor nebyl rušen provozem aut z ulice.Seděla jsem na zadním sedadle v policejním voze a slyšela,jak policista diktuje do vysílačky,že jde o nedání přednosti v jízdě.Bylo mi jasné,že tedy opravdu k nehodě nedošlo z mojí viny.Jela jsem po hlavní silnici rovně ve směru do Stodu.Volala jsem na linku naší pojišťovny,kde máme povinné ručení a domluvila se s nimi na odtahu auta.Z rozhovoru bylo patrné,že už věděli,kdo je viník.
Policistka se ptala,zda někdo z nás potřebuje ošetření.Protože jsem cítila,jak mi nos natýká a vím,jak u mě funguje zákon schválnosti.Když podcením maličkost,tak z toho mám nesmírné komplikace.Nechala jsem si ošetření zavolat.V tomto případě rychlou záchranou službu.
Zavolala jsem ještě manželovi,kterému končila noční směna,že jsem havarovala.Zeptal se,kdo je viník.Odpověděla jsem,že já ne,jela jsem po hlavní a že mám i svědka.Domluvili jsme se,že zavolá tchánovi a požádá ho o odvoz na místo nehody.Ještě jsem mu řekla,když se ptal,kam jsem domluvila odtah našeho auta.....už vlastně vraku.
Rychlá záchraná služba přijela opravdu rychle.A odvezla mě do nemocnice do Stodu,kde mě hospitalizovali na tvz.observaci(pozorování).
Vstup na další stránku zde:
V nemocnici
Pomoc poškozeným po dopravních nehodách. (Ale i v důsledku úrazu v zaměstnání, nebo ve škole.) 98% úspěšnost.
Autonehoda a náhrada škody (na co máte po autonehodě nárok)
Pro krásnou podívanou
fotobyvera.blogspot.cz/
